Johannes Gutenberg

Souhrn

Johannes Gutenberg, vlastním jménem Johannes Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg, zemřel 3. února 1468 tamtéž) – německý řemeslník, zlatník a tiskař, tvůrce první průmyslové metody tisku na světě. Mezi badateli nepanuje shoda v tom, zda první tisky vznikly již během jeho pobytu ve Štrasburku (1434-1444), nebo až v tiskárně, kterou založil v roce 1448 v Mohuči. Za rok, kdy Gutenberg poprvé použil pohyblivé písmo, se obvykle považují různé letopočty – nejčastěji 1440 nebo 1450. Jeho nejdokonalejší publikací byla 42řádková Bible, známá jako Gutenbergova bible, vytištěná v letech 1452 až 1455.

Gutenberg vyvinul vlastní verzi písma z kovu, ale jeho technika zůstává nejasná. Zkonstruoval přístroj na jejich odlévání, jehož novinkou bylo použití vyměnitelných matric. Navrhl také vlastní verzi tiskařského lisu, který vycházel ze známých knihařských lisů. Jeho průkopnickým počinem bylo založení prvního velkého nakladatelství. Neméně důležitým úspěchem jsou úspěšná písma používaná pro tisk a vývoj základních principů sazby.

Navzdory Gutenbergovu obrovskému vlivu na rozvoj knihtisku se o jeho životě a vydavatelské činnosti dochovalo jen málo určitých informací. Autoři se liší v datování jeho publikací i v popisu techniky tisku, kterou používal. Gutenbergovo dílo přispělo k rychlému rozvoji tisku v Evropě a jeho kolegové a žáci ho s využitím jeho řešení šířili v centrech, která založili.

Rodina

Johannes Gutenberg se pravděpodobně narodil v Mohuči, německém městě na Rýně, které bylo hlavním městem arcibiskupství. Arcibiskupové měli titul říšského arcikancléře, korunovali panovníky a svolávali jejich sjezdy. Kdysi bohaté město bylo kronikáři nazýváno „zlatou hlavou“ nebo „diadémem Říše“, ale začalo pomalu upadat. Existovaly zřetelné rozdíly v postavení privilegovaných členů patriciátu (včetně arcibiskupských úředníků) a řemeslníků spjatých s cechy. Konflikty mezi nimi se vyostřovaly kvůli problémům města s narůstajícími dluhy a kvůli úbytku obyvatelstva, který začal v polovině 14. století a byl vyvolán epidemiemi (zvláště mnoho obětí si vyžádala černá smrt).

Johannesovi rodiče měli velmi rozdílné společenské postavení: jeho otec Friele (Friedrich) Gensfleisch zur Laden byl bohatý patricij, zatímco matka Else Wirichová byla dcerou kramáře. Vzali se v roce 1386. Z tohoto svazku se narodil syn Friele a dcera Else. Johannes byl jejich nejmladší dítě. Jeho otec (zemř. 1419) se pravděpodobně zabýval obchodem se suknem a vydělané peníze investoval i v jiných městech. Byl členem hornické společnosti a v roce 1411 se stal účetním města. Rodina žila v Mohuči v dvoupatrovém domě zvaném „Hof zum Gutenberg“ (od něhož je odvozeno později přijaté příjmení, doložené nejstarším dokladem z roku 1427), jehož byl Friele pravděpodobně spolumajitelem.

Dětství a mládí (do roku 1434)

O životě Johannese Gutenberga se dochovalo jen velmi málo spolehlivých informací. O jeho dětství, mládí a vzdělání není téměř nic známo. Rok jeho narození není znám – předpokládá se, že se narodil mezi lety 1394 a 1404, nejspíše v roce 1400 nebo krátce po něm.

Friele Gensfleisch opustil Mohuč v roce 1411, během jednoho z konfliktů mezi patriciátem a cechy. Je pravděpodobné, že v letech 1411-1413 žil Johannes se svou rodinou v Eltville nad Rýnem, kde jeho matka zdědila dům. Někteří badatelé (např. Albert Kapr) vyslovili domněnku, že svá studia dokončil v Erfurtu, a ztotožnili ho se studentem zapsaným jako Johannes de Alta Villa, který získal v zimním semestru roku 1419

Nejstarší známá listina, která Johannese nesporně zmiňuje, pochází z roku 1420 – týká se sporu o dědictví po jeho zemřelém otci. Albert Kapr se domníval, že ve dvacátých letech 14. století žil Gutenberg v Mohuči, kde získával znalosti v oblasti zpracování kovů. V roce 1428 se problémy Mohuče s vyrovnáním dluhů prohloubily a vyústily v politickou krizi, v níž mnoho patricijů opustilo město. Johannes tak pravděpodobně učinil také, ale není známo, kam odešel. V roce 1430 byl Henchin zu Gudenberg uveden v listině arcibiskupa Konráda III. mezi patriciji před Mohučí. V roce 1433 zemřela jeho matka a majetek byl rozdělen mezi jeho tři děti. Johannes dostával rentu z prostředků města. Ať už kvůli problémům s dluhy, nebo z touhy emigranta potrestat, mohučské úřady se však placení neštítily a dluh vůči němu rostl, až v roce 1434 dosáhl 310 guldenů.

Rezidence ve Štrasburku (1434-1444)

Gutenbergův pobyt ve Štrasburku, hlavním městě Alsaska, které je mnohem větší než Mohuč, je dobře zdokumentován. Dokumenty, které se k němu vztahují, pocházejí z let 1434 až 14444, přičemž první z nich se týká vymáhání dluhů vůči Mohuči – Gutenberg přesvědčil štrasburské úřady, aby zatkly mohučského písaře pobývajícího ve městě. Díky tomuto kroku získal od úřadů svého rodného města příslib splacení a později ve splátkách i dlužnou částku.

Gutenberg vedl čilý společenský život a bavil mnoho hostů, jak dokládají dochované účty za víno a vodku, které mu byly dodány. V roce 1437 na něj podal patricij Ennelin zur Yserin Thüre stížnost k biskupskému soudu, protože nedodržel svůj manželský slib. Jaký byl verdikt soudu, není známo, pravděpodobně k uzavření manželství nedošlo.

Gutenberg za úplatu vyučoval učně, mimo jiné je učil umění broušení drahých kamenů. Se svými společníky podnikal také ve výrobě a prodeji zrcadel pro poutníky směřující do Cách. Připravoval také další podnik, Aventur und Kunst, o němž se toho moc neví a který se neuskutečnil kvůli smrti jednoho ze společníků. Názory na to, v čem tyto plány spočívaly, se různí. Možná se jednalo o první pokusy o tisk (proto některé prameny uvádějí jako datum Gutenbergova vynálezu rok 1440) nebo o jinou formu sériové výroby, například o razítka (punc).

Návrat do Mohuče a založení tiskárny (1448-1455)

Není známo, kde Gutenberg po svém pravděpodobném odjezdu ze Štrasburku v roce 1444 pobýval. Jeho jméno se objevuje v Mohuči na listině z října 1448, kdy si tam vzal půjčku 150 guldenů. Pravděpodobně se vrátil do svého rodinného domu („Hof zum Gutenberg“) se společníky ze Štrasburku, s nimiž založil svou první tiskárnu – první velké nakladatelství v historii.

Pravděpodobně již v roce 1449 Gutenberg obchodoval s Johannem Fustem, podnikavým zlatníkem a knihkupcem. Půjčil si od něj 800 guldenů na vybavení modernější tiskárny, což se podařilo následujícího roku. Autoři se neshodují v tom, zda se stále nacházel v rodinném domě, nebo zda byl přemístěn do jiné dílny. Poté, co v roce 1452 obdržel od Fusta dalších 800 guldenů jako příspěvek na společný podnik (v listině z roku 1455 je nazván Werk der Bücher neboli „dílo knih“), měl již dvě tiskárny. Ve starším z nich vydával malá vydání a v novějším byla v letech 1452 až 1455 vytištěna 42řádková Bible (známá jako Gutenbergova bible), která je ze všech jeho vydání nejoceňovanější. Možná existovaly plány na vydávání misálů i v druhé tiskárně, ale od této myšlenky bylo upuštěno, pravděpodobně kvůli obtížím při výrobě různých tiskových typů nebo kvůli nutnému a obtížně získatelnému souhlasu církevních úřadů.

V roce 1454 došlo mezi Gutenbergem a Fustem k vážným neshodám ohledně finančního vyrovnání a jeho povahy. Spor mezi nimi řešil v roce 1455 soud mohučského arcibiskupa, ale jeho konečný verdikt není znám. Gutenberg však Fustovi věnoval značnou částku peněz a pravděpodobně také většinu nákladu 42řádkové bible. Jeho dílnu převzal Fust, který zaměstnal Gutenbergova žáka Petera Schöffera. Z této tiskárny vyšly tisky, které se dříve připisovaly Gutenbergovi, včetně Mohučského žaltáře (1457), prvního textu s tištěnými iluminacemi (červené a modré iniciály, vyřezávané z kovu, nikoli ze dřeva), i když není vyloučeno, že první práce (včetně tisku prvních příspěvků) byly provedeny již v roce 1455 a že se na nich Gutenberg podílel. Ne všichni autoři se shodují na tom, že spor Gutenberga bolestně zasáhl. Leonhard Hoffmann uvedl, že v roce 1455 byl tisk Bible již nejméně rok hotov a že Gutenberg nebyl nucen předat dílnu Fustovi.

Poslední léta života (1455-1468)

Po sporu s Fustem se Gutenberg nadále věnoval vydavatelské činnosti, ale v mnohem menším měřítku. Měl finanční problémy, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 1458 přestal splácet půjčku, kterou si vzal v roce 1442 od kostela svatého Tomáše ve Štrasburku. V roce 1458 k němu král Karel VII.Valesius poslal na studia rytce Nicolase Jensona, později známého benátského tiskaře.

V roce 1462 došlo v Mohuči k boji o moc. O rok dříve zbavil papež Pius II. předchozího arcibiskupa Theodorika jeho funkce a na jeho místo jmenoval Adolfa II. Odvolaný arcibiskup, který měl podporu městské rady, se odmítl vzdát moci a Adolf II. se města zmocnil násilím. Gutenberg, stejně jako mnoho dalších obyvatel (včetně jeho žáků, kteří později rozvíjeli nová tiskařská centra), pravděpodobně opustil město a odešel snad do Eltville nad Rýnem, kde se tisklo jeho písmem. V Eltville sídlil mohučský arcibiskup Adolf II., který významného tiskaře laskavě přijal a v roce 1465 ho jmenoval svým dvořanem. Dovolil mu opustit dvůr, takže lze předpokládat, že Gutenberg se na sklonku života opět usadil v Mohuči.

Podle informací teologa Jakoba Wimpfelinga ztratil Gutenberg ve stáří zrak. Je také známo, že vstoupil do mohučského bratrstva při kostele svatého Viktora, které mu připravilo dobrou smrt a pohřeb. Tiskařův přítel Leonhard Mengoss zaznamenal datum jeho úmrtí – 3. února 1468. V témže měsíci převzal se svolením arcibiskupa písma a tiskařské vybavení zemřelého právník Konrad Humery.

Gutenberg byl pohřben ve františkánském kostele v Mohuči, který byl v 18. století zbořen, takže se jeho hrobka nedochovala. V roce 1499 založil Adam Gelthus, příbuzný zesnulého, nápis oslavující ho jako vynálezce knihtisku. Není známo, zda se nápis objevil pouze v papírové podobě, nebo zda byl na hrobce umístěn ve formě desky. V roce 1504 založil profesor Ivo Wittig pamětní desku věnovanou nakladateli, která byla umístěna na zdi „Hof zum Gutenberg“; ta se ztratila během napoleonských válek.

Za vynálezce pohyblivého písma je někdy mylně považován Johannes Gutenberg, přestože jeho historie sahá až do poloviny 11. století a jeho tvůrcem byl Bi Sheng. Pohyblivé písmo se tedy v Číně používalo dlouho předtím, než si ho osvojili Evropané. V průběhu let se vedly spory o to, kdo ji v Evropě použil jako první. Podle některých autorů ji vytvořil již v roce 1430 Laurens Janszoon Coster, Holanďan žijící v Haarlemu, ale neexistují pro to přesvědčivé důkazy.

Gutenberg zkonstruoval tiskařský lis, podobný známým knihařským lisům, které se používaly k ražení ozdob a dokonce i písmen na knižní vazby – razítka s hlubotiskovými obrazy písmen používal dominikán Konrad Forster k výrobě knižních vazeb. Využil také zkušeností svých předchůdců, kteří vytvářeli papírové rukopisné knihy, a znalostí tiskařských technik s jednotlivými razítky nebo odpovídajícími dřevěnými či kovovými deskami. Mohl také sledovat činnost dalších řemeslníků, kteří pracovali s kovy a umisťovali písmena na své výrobky: zbrojířů, zlatníků a mincířů, stejně jako těch, kteří umisťovali značky na jiný materiál (např. kůži nebo hlínu) a rytí do dřeva.

Metodu návrhu písma a sazbu vyvinul Gutenberg a následně ji zdokonalil, proto se mu připisuje vynález moderního tisku. Velká část debat mezi badateli se týká otázky inspirace tiskárny. Není známo, zda se seznámil s dálněvýchodní tiskařskou technologií, není znám jeho raný tiskařský postup, ani to, jaké byly jeho první publikace využívající pohyblivé písmo a kdy vznikly. Je možné, že s tiskařskou technikou experimentoval již během svého pobytu ve Štrasburku (1434-1444), kdy vydával drobné texty, které se do dnešní doby nedochovaly. Písma, která Gutenberg používal, se nedochovala, takže jejich složení nelze určit. Je také obtížné přesně rekonstruovat proces tvorby písma pomocí licího přístroje s použitím razítek (patric) potřebných k výrobě matric.

Z pozdějších dob je známa výroba razítek a raznic a proces tisku. Při standardním postupu výroby písma se ocelová pečeť (vyražená děrováním) otloukala úderem kladiva do měkkého měděného bloku, čímž vznikla matrice, která se následně brousila. Ten byl poté položen na dno odlévacího zařízení a křtitelnice byla odlita, přičemž se forma shora naplnila roztaveným kovem. Pomocí matrice bylo možné vytvořit stovky nebo tisíce stejných písem, takže stejný znak, který se objevil kdekoli v textu knihy, vypadal stejně. Písma stejné velikosti spolu s dalšími prvky používal sazeč v libovolném nastavení (odtud název „pohyblivé písmo“) k sestavení tiskových forem, z nichž se připravovaly stránky pro tisk.

Gutenbergovy bible byly tištěny velkým počtem jednotlivých písem – podle některých odhadů až 100 000. Sazba každé stránky trvala dlouho, protože bylo třeba naložit lis, nanést barvu, stáhnout lis, zavěsit archy, rozdělit písmo atd. Dílna Gutenberg a Fust mohla zaměstnávat až 25 řemeslníků.

Způsob výroby písma pomocí odlévacího přístroje s razítky potřebnými k vytvoření matric, který se běžně připisuje Gutenbergovi, je někdy zpochybňován. Všechna vytištěná písmena by měla být téměř stejná, s určitými odchylkami způsobenými nesprávným tiskem a inkoustem. Pierre Simon Fournier však vyslovil domněnku, že Gutenberg možná nepoužíval odlévaný typ opakovaně použitelné matrice, ale dřevěná písma, která se vyrývala jednotlivě. Podobný návrh předložil v roce 2004 Paul Nash. Vyvstala otázka, zda Gutenberg vůbec používal pohyblivé písmo. V roce 2004 italský profesor Bruno Fabbiani uvedl, že zkoumání 42řádkové bible ukázalo překrývající se písmena, což naznačuje, že Gutenberg ve skutečnosti nepoužíval pohyblivé písmo, ale spíše celé desky, přičemž po sobě jdoucí písmena byla postupně vtlačována do desky a poté tištěna.

„Dárci“

Pořadí tisků vydaných Johannesem Gutenbergem není známo. Pravděpodobně nejstarší byly populární latinské učebnice Ars minor od Elia Donata, takzvané Donáty. Jednalo se o malé brožurky tištěné na pergamenu nebo pergamenu, které měly maximálně 14 listů (28 stran) a byly distribuovány ve velkém nákladu, který se odhaduje na 4800-9600 výtisků ročně. Podle Alberta Kapra byly vydávány již v letech 1440-1444 ve Štrasburku (proto někteří považují za konvenční rok Gutenbergova vynálezu 1440), zatímco jiní autoři je datují do období Mohuče a počátku 50. let 15. století. Příručky byly vytištěny tiskařským písmem „Donátů a kalendářů“ (DK). Žádný z nich se nedochoval vcelku. Na základě drobných tiskových rozdílů v dochovaných fragmentech lze vysledovat nejméně 24 variant, což znamená, že tato nejoblíbenější učebnice 15. století byla Gutenbergem často přetiskována.

Kniha Sybil

Gutenberg vydal také básnické dílo Kniha Sibyl o proroctvích týkajících se krále Šalamouna (kterému byl údajně předpovězen příchod Krista a vznik církve), napsané kolem roku 1360 v durynském klášteře. Dochoval se pouze malý zlomek textu o Posledním soudu, vydaný v německé próze. Oboustranně potištěný útržek papíru o rozměrech 9 × 12,5 cm obsahuje celkem 22 řádků. Vydání mělo pravděpodobně 14 listů (28 stran). Tisk není příliš čistý (některá písmena jsou odražena silněji než jiná, takže nejsou všechna stejně čitelná a jejich obrysy nejsou stejně ostré), což svědčí o nepříliš vyspělém odlévacím zařízení. Pravý okraj textového sloupce není zarovnán a řádky nejsou v rovné linii (některá písmena trčí nahoru nebo dolů). Podle mnoha badatelů to znamená, že jde o první nebo jeden z prvních řemeslných tisků. Albert Kapr ji datoval do roku 1440 a spojil ji s nástupem Fridricha III. na císařský trůn. Mnozí další autoři, jako například Frieder Schanze, nesouhlasili s tím, že tisk vznikl v době tiskařova pobytu ve Štrasburku, a datovali jej do pozdějšího období Mohuče, přičemž uváděli různé návrhy na pravděpodobný rok vzniku, např. 1450, 1452-1453 nebo 1454. Dílo bylo vydáno písmem „Donáty a kalendáře“, které však bylo určeno pro latinské texty, nikoli pro německé, a proto některá velká písmena (např. K, W, Z) nemohla být vytištěna.

42řádková Bible (Gutenbergova bible)

Zvláštní místo mezi Gutenbergovými tisky zaujímá 42řádková Bible, známá jako Gutenbergova bible, vydaná v Mohuči v letech 1452-1455 a považovaná za mistrovské dílo typografie. Nemá titulní list, informace o vydavateli ani číslování stran. Vyznačuje se nepřekonatelnou skladbou textu. Byla použita gotická textura, písmo je menší než písmo „Donátů a kalendářů“, ale působí elegantněji. Bible byla obvykle svázána do dvou svazků: první měl 224 stran a druhý 319 stran (z toho dvě strany byly nepotištěné). Text se skládal do dvou listů, v rozporu s názvem neobsahoval vždy 42 řádků (některé stránky měly 40 nebo 41).

Gutenberg někdy používal nákladnou techniku dvoubarevného tisku při tisku prvních stránek Bible, které měly méně než 42 řádků (nadpisy a čísla kapitol byly tištěny červeně a zbytek textu černě). Pro vydavatele však bylo mnohem výhodnější vydávat Bible sestávající výhradně ze stránek se 42 řádky, jejichž test byl vytištěn výhradně černě. Byl použit vysoce kvalitní papír dovezený z Piemontu. Vytištěné výtisky byly poté rubrikovány, iluminovány a svázány. Odhaduje se, že 30-35 výtisků bylo vyrobeno na pergamenu a 140-145 na papíře. Dochovalo se 48 výtisků (12 na pergamenu, 36 na papíře).

Publikace týkající se turecké hrozby

Po dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453 se západní Evropa stále více obávala rostoucí moci Osmanské říše. Proto vznikla poptávka po tiskovinách, které by lidi o této hrozbě informovaly a povzbuzovaly je k boji. V roce 1454 vyšel v němčině tzv. turecký kalendář, vypočítaný na rok 1455, který má jako první známý tisk v historii název – Eyn manung der cristenheit widder die durken („Varování pro křesťanství před Turky“). Bylo to veršované provolání k boji proti osmanským nájezdníkům, které obsahovalo modlitby a také první tištěné novoroční přání (Eyn gut selig nuwe Jar, „dobrý a šťastný nový rok“).

Od roku 1454 (nejstarší dochovaný má datum 22. října) tiskl Gutenberg kyperský odpustkový list Paulina Chappeho (Zappeho), týkající se odpustků slíbených papežem Mikulášem V. těm, kteří věnovali prostředky na obranu Kypru proti Turkům. Nadpisy a první slova daného odstavce dopisu byly vytištěny rukopisem „Donátů a kalendářů“, zatímco 31 řádků dopisu bylo vytištěno novým menším písmem (písmena byla čitelnější). Do dubna následujícího roku vyšlo sedm vydání dopisu, tištěných jednostranně na velínu. Ferdinand Geldner odhadl náklad dopisu na přibližně 10 000 výtisků.

V roce 1456 byla ve vylepšeném tisku („Catholicon“) vydána tzv. turecká bula – bula papeže Kalixta III. vydaná 29. června 1455, která vyzývala ke křížové výpravě proti Turkům, jež měla začít 1. května 1456. Dochoval se jeden exemplář buly vytištěný v němčině a jeden v latině.

Drobné publikace z let 1456-1458

Na konci roku 1456 byl vydán Kalendář doktorů, určený pro následující rok. V této době byl také vytištěn takzvaný German Cisioianus, obsahující 12 básní, které umožňovaly zapamatovat si pořadí důležitých svátků v kalendáři katolické církve, a Provinciale Romanum, seznam arcibiskupství a biskupství církve. Všechny tyto tisky vydané Gutenbergem byly opatřeny reliéfním písmem „Donats and Calendars“.

Teprve v letech 1457-1458 však byla vydána Mapa planet pro astrology (Gottfriedem Zedlerem a některými dalšími autory mylně označovaná jako Astronomický kalendář na rok 1448, údajně vydaný o rok dříve. Celý text byl vytištěn na 6 pergamenových listech, které po slepení tvořily jeden velký list o rozměrech přibližně 65 × 75 cm. Autoři se lišili v hodnocení kvality této publikace: Zedler ji považoval za první tisk z Mohuče, zatímco jiní se přikláněli k dataci o deset let pozdější (stanovil ji Carl Wehmer na základě tisků uložených v Jagellonské knihovně) a zdůrazňovali vysokou úroveň kompozice a tisku.

36řádková Bible

S použitím vylepšeného písma „Donátů a kalendářů“ byla kolem let 1459-1460 vydána 36řádková Bible, která byla přetiskem 42řádkové Bible. Liší se v drobných detailech, včetně nadpisů jiného typu. Předpokládá se, že byl vyroben v Bamberku a vydán Gutenbergem nebo jeho žáky (v druhém případě Gutenberg pouze zapůjčil písmo). Snad na žádost bamberského biskupa Georga von Schaumberga tiskli jeho spolupracovníci Johann Numeister, Albrecht Pfister nebo Heinrich Keffer.

Tato bible, která má až 1768 stran tisku, byla často vázána ve třech svazcích. Pravděpodobně 20 výtisků bylo vytištěno na pergamenu a 60 na papíře. Dochovalo se třináct 36řádkových biblí, nepočítaje v to malé fragmenty. Její zpracování bylo na nižší úrovni než u 42řádkové bible – má méně úhledné písmo a okraje tiskových sloupců nebyly zarovnané.

Nejistá atribuce

Z Gutenbergovy dílny mohly pocházet i další tisky tištěné písmem „Catholicon“, o nichž panují značné pochybnosti, pokud jde o místo jejich výroby, chronologii a podrobnosti o způsobu tisku:

Spor o prioritu

V roce 1620 označil filozof Francis Bacon vynález knihtisku za jeden ze tří přelomových objevů v dějinách světa (vedle střelného prachu a kompasu). Přesto byla Gutenbergova role dlouho bagatelizována. Přestože již v roce 1470 profesor pařížské univerzity Guillaume Fichet přiznal prvenství Johannesu Gutenbergovi, mnozí další učenci se domnívali, že byl pouhým napodobitelem.

Dne 23. května 1468 vyšla v Mohuči učebnice římského práva Institutiones Iustiniani, kterou vydal Peter Schöffer, a v níž se o zesnulém tiskaři píše, ale bez uvedení jeho jména. O tři roky později Fichet v Paříži vydaném výtisku knihy Ortograhia od Gasparina Barzizziho napsal:

Gutenberga jako vynálezce knihtisku zmiňují v 15. století také tito autoři: Riccobaldus Ferrariensis v Chronica summorum pontificum imperatorumque (1474), Jacobus Philippus Foresti v Supplementum chronicarum (1483), Matteo Palmieri, Bossius Donatus, Baptista Fulgosus, Adam Werner von Themar, Johannes Herbst, Jacob Wimpfeling a Adam Gelthus. Johannes Trithemius zase ve svém díle Chronicon Sponheimense (1495-1509) uvedl, že Gutenberg byl sice vynálezcem knihtisku, ale Johann Fust měl hlavní podíl na jeho zdokonalení a Peter Schöffer na jeho popularizaci. Později se však v rodinném kruhu Schöfferů začala Gutenbergova role marginalizovat a vynález knihtisku se přisuzoval Fustovi a Schöfferovi, přičemž tuto verzi šířil zejména vnuk prvního z nich a syn druhého, Johannes Schöffer, rovněž tiskař.

V následujících staletích se tak objevovaly rozporuplné informace o tom, komu připsat autorství vynálezu knihtisku v Evropě. Kromě Gutenberga, Fusta a Schöffera se o tento titul ucházela i další jména, například Johann Mentelin ze Štrasburku (zemř. 1478), Panfilo Castaldi z Feltre (zemř. 1487), Jean Brito z Brugg (zemř. asi 1484), Prokop Waldvogel z Prahy nebo Laurens Janszoon Coster z Haarlemu (zemř. 1484). Podle současného stavu znalostí však jejich prioritu nelze potvrdit.

Výzkum o Gutenbergovi

De ortu et progressu artis typographicae – první dílo, které vyzdvihuje Gutenbergovu roli průkopníka tisku v Evropě – vydal v roce 1640 Bernhard von Mallinckrodt (1591-1664), děkan münsterské katedrály. V následujících stoletích se životem a úspěchy tiskaře zabývali mj:

Vývoj a význam tisku

Vynález knihtisku se rychle rozšířil do dalších měst v Německu i do jiných evropských zemí. Prvními významnými centry německého knihtisku byly po Mohuči a Štrasburku (kde vznikla řada tiskáren) Bamberk (kde byla kolem roku 1459 pravděpodobně vydána 36řádková bible), Kolín nad Rýnem (kde sídlilo mnoho významných nakladatelství), Basilej, Norimberk a Lübeck. Rychlost šíření knihtisku byla impozantní i v jiných zemích – ještě v 15. století vznikaly tiskárny v desítkách italských měst (nejvýznamnější byly Benátky).

Vynález knihtisku byl považován za zvláštní dar od Boha. Rozšíření knihtisku vedlo ke snížení ceny knih již v roce 1470: již tehdy byly jejich ceny nižší než cena, která se dříve platila pouze za vazbu. Díky tomu se tištěné knihy a menší publikace staly dostupnými mnohem širšímu okruhu lidí. Díky tomu se šířila nová hnutí a myšlenkové proudy, včetně renesančního humanismu a později reformace. Vynález knihtisku (a předtím i písma) se stal základem pro rozvoj nových médií, které formovaly myšlení (tzv. gramotnost) a ovlivňovaly fungování společnosti, jak to představil Marshall McLuhan ve svém díle Gutenbergova galaxie z roku 1962.

Připomínka tiskárny

V Mohuči se nachází Gutenbergovo muzeum (německy Gutenberg-Museum), založené v roce 1900 v paláci „Zum Römischen Kaiser“, jehož expozice je věnována úspěchům tiskaře i historii knihtisku. Po Gutenbergovi je pojmenována univerzita v Mohuči (Johannes Gutenberg-Universität Mainz).

Ulice pojmenované po Gutenbergovi, pomníky a památníky věnované tiskaři najdeme nejen ve městech, s nimiž byl spojen, ale i na mnoha dalších místech po celém světě. V Polsku se nachází několik Gutenbergových pomníků, mimo jiné na činžovním domě pod Gutenbergem v Lodži, v Nové Rudě, na rohové části fasády činžovního domu na ulici Szabatowskiego 1 – 3 v Chorzówě, na jednom z činžáků v Čenstochové, v takzvaném Gutenbergově háji na ulici Jaśkowa Dolina v Gdaňsku-Wrzeszczi a na takzvaném Domě tisku v Toruni. Gutenberg je také patronem základní a střední školy ve Varšavě. Ulice Henryka Dąbrowského v Katovicích se do roku 1945 jmenovala Gutenbergstraße, stejně jako ulice Marcelli Motte v Poznani do roku 1918 a v letech 1939-1945. Ulice nesoucí jméno Jana Gutenberga dnes najdete mimo jiné v Gliwicích.

V roce 1900 i o sto let později, při smluvním výročí Gutenbergova narození, se slavilo jeho jubileum a tiskařovy úspěchy byly prezentovány na výstavách a komentovány na konferencích. Tiskařský lis Johannese Gutenberga byl v roce 1997 americkým časopisem Time-Life označen za nejvýznamnější vynález tisíciletí. V roce 1999 byl Gutenberg americkou sítí A&E Network vyhlášen nejvýznamnějším mužem tisíciletí.

Zdroje

  1. Johannes Gutenberg
  2. Johannes Gutenberg
  3. Nie ma pewności co do daty i miejsca urodzenia. Nie można wykluczyć tego, że urodził się w innym mieście.
  4. Friedrich Gensfleisch miał również córkę Patze z pierwszego małżeństwa.
  5. Gutenberg und seine Zeit in Daten. Abgerufen am 15. Juni 2022.
  6. Encyclopaedia Britannica. Abgerufen am 27. November 2006 von der Encyclopaedia Britannica Ultimate Reference Suite DVD – Eintrag ‚printing‘
  7. Siehe auch die Wahl Gutenbergs zum wichtigsten Mann des zweiten Jahrtausends durch vier prominente US-Journalisten: Agnes Hooper Gottlieb, Henry Gottlieb, Barbara Bowers, Brent Bowers: 1,000 Years, 1,000 People. Ranking The Men and Women Who Shaped The Millennium. Kodansha International, New York NY u. a. 1998, ISBN 1-56836-253-6.
  8. Klaus Graf: Ferdinand Wilhelm Emil Roth (1853–1924) als Fälscher. In: Archivalia vom 1. Oktober 2015 mit Hinweis auf unveröffentlichte Forschungen zu Gutenbergs Todestag und der Andeutung, dass es sich ebenfalls um eine Fälschung handle. Die Mainzer Forschung hat dies seit 2017 aufgegriffen: Ist Sterbedatum von Gutenberg eine Fälschung? Kuratorin Cornelia Schneider zweifelt Dokumente zum Todestag des Buchdruckers an. In: Allgemeine Zeitung vom 10. Juni 2017. 2021 erschien Klaus Graf: Hat F. W. E. Roth (1853-1924) auch Johannes Gutenbergs Todestag gefälscht? In: Reviewing Gutenberg. Historische Konzepte und Rezeptionen (= Geschichtliche Landeskunde 76). Hrsg. von Michael Matheus, Heidrun Ochs und Kai-Michael Sprenger. Stuttgart 2021, S. 305–329 mit dem Fazit, ein vernünftiger Zweifel an der Fälschung sei nicht möglich.
  9. Klaus Graf: F. W. E. Roth (1853-1924) hat auch Johannes Gutenbergs Todestag gefälscht, in: Archivalia, 20. Juni 2021
  10. ^ The first books known to have been printed in metallic type set were published in Goryeo Dynasty Korea in 1234.
  11. Агеенко Ф. Л., Зарва М. В. Словарь ударений для работников радио и телевидения / Под редакцией Д. Э. Розенталя. — Издание 6-е, стереотипное. — Москва: Русский язык, 1985. — С. 564.
  12. Ф. Л. Агеенко. Словарь собственных имён русского языка. — Москва, 2010.