Strabón

Souhrn

Strabón (64 nebo 63 př. n. l. – asi 24 n. l.) byl řecký geograf, filozof a historik, který žil v Malé Asii v období přechodu Římské republiky v Římskou říši.

Strabón se narodil v zámožné rodině z Amaseie v Pontu (v dnešním Turecku) kolem roku 64 př. n. l. Jeho rodina se angažovala v politice přinejmenším od vlády Mithridata V. Strabón byl z matčiny strany příbuzný s Dorylaem. Několik dalších členů rodiny, včetně jeho dědečka z otcovy strany, sloužilo Mithridatovi VI. během mithridatických válek. Když se válka chýlila ke konci, Strabónův dědeček předal Římanům několik pontských pevností. Strabón napsal, že „výměnou za tyto služby byly dány velké sliby“, a protože perská kultura přetrvala v Amaseii i po porážce Mithridata a Tigrana, vědci spekulovali o tom, jak mohla podpora rodiny Římu ovlivnit jejich postavení v místní komunitě a zda jim za odměnu mohlo být uděleno římské občanství.

Strabónův život se vyznačoval rozsáhlým cestováním. Kromě cest po Malé Asii a pobytu v Římě se vydal do Egypta a Kúše, na západ až do pobřežního Toskánska a na jih až do Etiopie. Cestování po Středomoří a Blízkém východě, zejména za vědeckými účely, bylo v této době oblíbené a bylo usnadněno relativním mírem, který panoval po celou dobu Augustovy vlády (27 př. n. l. – 14 n. l.). Do Říma se přestěhoval v roce 44 př. n. l. a zůstal tam studovat a psát nejméně do roku 31 př. n. l.. V roce 29 př. n. l. navštívil na cestě do Korintu (kde se v té době nacházel Augustus) ostrov Gyaros v Egejském moři. Kolem roku 25 př. n. l. se plavil po Nilu, až dorazil do Philae, odkud se o jeho cestách až do roku 17 n. l. nedochovaly žádné zprávy.

Není přesně známo, kdy byla Strabónova Geografie napsána, ačkoli poznámky v samotném díle řadí dokončenou verzi do období vlády císaře Tiberia. Někteří kladou první náčrty do doby kolem roku 7 př. n. l. Nejpozdější pasáží, které lze přiřadit datum, je zmínka o smrti Juby II., krále Maurousie (Mauretánie), v roce 23 n. l., který prý zemřel „právě nedávno“. Na Geografii pravděpodobně pracoval mnoho let a soustavně ji revidoval, ne však vždy důsledně. Je to encyklopedická kronika a obsahuje politický, hospodářský, sociální, kulturní a zeměpisný popis zahrnující téměř celou Evropu a Středomoří: Britské ostrovy, Pyrenejský poloostrov, Galii, Germánii, Alpy, Itálii, Řecko, severní Černomoří, Anatolii, Blízký východ, Střední Asii a severní Afriku. Geografie je jediným dochovaným dílem, které poskytuje informace o řeckých i římských národech a zemích v době Augustovy vlády.

Za předpokladu, že „nedávno“ znamená během jednoho roku, přestal Strabón psát v tomto nebo následujícím roce (24 n. l.), kdy se předpokládá, že zemřel. Byl ovlivněn Homérem, Hekatéiem a Aristotelem. První ze Strabónových významných děl, Historické náčrty (Historica hypomnemata), napsané v době jeho pobytu v Římě (asi 20 př. n. l.), je téměř zcela ztraceno. Měl obsáhnout dějiny známého světa od dobytí Řecka Římany, Strabón jej sám cituje a další klasičtí autoři se zmiňují o jeho existenci, ačkoli jediným dochovaným dokumentem je fragment papyru, který je nyní v držení Milánské univerzity (přečíslováno 46).

Strabón se během svého raného života učil u několika významných učitelů různých oborů na různých zastávkách během svých cest po Středomoří. První kapitola jeho vzdělání se odehrála v Nise (dnešní Sultanhisar, Turecko) u mistra rétoriky Aristodema, který dříve vyučoval syny římského generála, jenž ovládl Pontus. Aristodemus vedl dvě školy rétoriky a gramatiky, jednu v Nyse a druhou na Rhodu. Škola v Nysě měla výrazný intelektuální zájem o homérskou literaturu a výklad starořeckých eposů. Strabón byl obdivovatelem Homérovy poezie, možná právě v důsledku pobytu v Nise u Aristodéma.

Přibližně ve věku 21 let se Strabón přestěhoval do Říma, kde studoval filozofii u peripatetika Xenarcha, velmi uznávaného vychovatele na Augustově dvoře. Navzdory Xenarchovým aristotelským sklonům si Strabón později vytvořil vlastní stoické sklony. V Římě se také učil gramatiku u bohatého a slavného učence Tyranniona z Amisie. Ačkoli byl Tyrannion také peripatetik, byl spíše uznávanou autoritou v oblasti geografie, což je vzhledem ke Strabónovu budoucímu přínosu v této oblasti dosti důležité.

Posledním pozoruhodným Strabónovým učitelem byl Athenodorus Cananites, filozof, který od roku 44 př. n. l. strávil svůj život v Římě a navazoval vztahy s římskou elitou. Athenodorus předal Strabónovi svou filozofii, znalosti a kontakty. Na rozdíl od aristotelského Xenarcha a Tyranniona, kteří ho učili před Strabonem, byl Athenodorus stoik a téměř jistě byl zdrojem Strabonova odklonu od filozofie jeho předchozích učitelů. Athenodór navíc na základě svých vlastních zkušeností z první ruky poskytl Strabónovi informace o oblastech říše, o kterých by Strabón jinak nevěděl.

Strabón je známý především díky svému dílu Geographica („Zeměpis“), v němž popsal dějiny lidí a míst z různých oblastí světa známých za jeho života.

Ačkoli Geographica byla soudobými autory využívána jen zřídka, v celé Byzantské říši se dochovalo velké množství kopií. V západní Evropě se poprvé objevila v Římě jako latinský překlad vydaný kolem roku 1469. První řecké vydání vyšlo v roce 1516 v Benátkách. Isaac Casaubon, klasický učenec a editor řeckých textů, poskytl první kritické vydání v roce 1587.

Ačkoli Strabón citoval klasické řecké astronomy Eratosthena a Hipparcha a uznával jejich astronomické a matematické úsilí v oblasti geografie, tvrdil, že popisný přístup je praktičtější, takže jeho díla byla určena státníkům, kteří se zabývali charakterem zemí a regionů spíše antropologicky než numericky.

Geographica tak poskytuje cenný zdroj informací o starověkém světě své doby, zejména pokud jsou tyto informace potvrzeny dalšími prameny. Jak sám říká, hodně cestoval: „Na západě jsem procestoval části Etrurie naproti Sardinii, na jihu od Euxiny až k hranicím Etiopie a snad nikdo z těch, kdo psali zeměpis, nenavštívil více míst než já mezi těmito hranicemi“.

Není známo, kdy Geographicu napsal, ale mnoho času strávil ve slavné alexandrijské knihovně, kde si dělal poznámky z „děl svých předchůdců“. První vydání vyšlo v roce 7 př. n. l. a konečné vydání nejpozději v roce 23 n. l., což mohl být poslední rok Strabónova života. Trvalo nějakou dobu, než Geographica získala uznání učenců a stala se standardem.

Samotná Alexandrie se hojně objevuje v poslední knize Geographica, která ji popisuje jako prosperující přístavní město s vysoce rozvinutou místní ekonomikou. Strabón si všímá mnoha krásných veřejných parků a sítě ulic dostatečně širokých pro vozy a jezdce. „Dvě z nich jsou nesmírně široké, přes jeden plethron na šířku, a protínají se navzájem v pravém úhlu …“. Všechny budovy jsou spojeny jedna s druhou a ty také s tím, co je za nimi.“

Lawrence Kim poznamenává, že Strabón je „… prořímský v celé Geografii. Přestože však uznává a dokonce chválí římskou převahu v politické a vojenské oblasti, vynakládá značné úsilí, aby prosadil řecký primát nad Římem i v jiných souvislostech.“.

V Evropě Strabón jako první spojil Dunaj – Danouios a Istros – přičemž ke změně názvů došlo u „kataraktů“, dnešních Železných vrat na rumunském území.

V Indii, kterou nikdy nenavštívil, popsal Strabón malé létající plazy s dlouhým hadím tělem a netopýřími křídly (tento popis odpovídá indickému létajícímu ještěrovi Draco dussumieri), okřídlené štíry a další mýtické tvory spolu s těmi, kteří skutečně existovali. O podobných tvorech se zmiňují i další historikové, například Hérodotos, Aristoteles a Flavius Josephus.

Charles Lyell ve svých Zásadách geologie o Strabónovi napsal:

Všímá si mimo jiné vysvětlení Xantha Lýdského, který tvrdil, že moře byla kdysi rozsáhlejší a že později částečně vyschla, jako v jeho době v Asii v období sucha zaniklo mnoho jezer, řek a studní. S touto domněnkou zachází Strabón se zaslouženým přehlížením a přechází k hypotéze přírodního filozofa Strata, který si všiml, že množství bahna, které řeky přinášejí do Euxiny, je tak velké, že se její dno musí postupně zvedat, zatímco řeky stále přivádějí nezmenšené množství vody. Domníval se tedy, že původně, když byla Euxina ještě vnitrozemským mořem, se její hladina tímto způsobem natolik zvedla, že u Byzantia protrhla svou bariéru a vytvořila komunikaci s Propontisem, a toto částečné odvodnění již podle jeho názoru proměnilo levou stranu v bažinatou půdu a nakonec se celá udusá zeminou. Tvrdil tedy, že Středozemní moře si kdysi Herkulovými sloupy otevřelo průchod do Atlantiku, a snad i hojnost mušlí v Africe poblíž chrámu Jupitera Ammona mohla být usazeninou nějakého dřívějšího vnitrozemského moře, které si nakonec vynutilo průchod a uniklo.

Tvorba zkamenělin

Strabón se vyjádřil ke vzniku zkamenělin a zmínil se o Nummulitu (citace z Celâl Şengör):

Nesmím opomenout jednu mimořádnou věc, kterou jsem u pyramid viděl. Před pyramidami leží hromady kamení z lomů. Mezi nimi se nacházejí kusy, které svým tvarem a velikostí připomínají čočku. Některé obsahují látky podobné napůl vyloupnutým zrnům. Říká se, že jde o zbytky potravy dělníků přeměněné na kámen, což není pravděpodobné. U nás doma (Amaseia) je totiž v rovině dlouhý kopec, který oplývá oblázky z pórovitého kamene připomínajícími čočku. Oblázky na mořském pobřeží a v řekách naznačují poněkud stejnou obtíž; jisté vysvětlení lze skutečně nalézt v pohybu v tekoucích vodách, ale zkoumání výše uvedené skutečnosti představuje větší obtíž. Na jiném místě jsem uvedl, že na dohled od pyramid, na druhé straně v Arábii a poblíž kamenolomů, z nichž jsou postaveny, je velmi skalnatá hora, zvaná Trojská hora; pod ní jsou jeskyně a poblíž jeskyní a řeky vesnice zvaná Trója, starobylá osada zajatých Trojanů, kteří doprovázeli Meneláa a usadili se tam.

Vulkanismus

Strabón se vyjádřil k vulkanismu (výlevné erupci), který pozoroval v Katakekaumene (dnešní Kula, západní Turecko). Strabónova pozorování předcházela pozorování Plinia Mladšího, který byl svědkem erupce Vesuvu 24. srpna 79 n. l. v Pompejích:

…Nejsou tu žádné stromy, ale jen vinice, kde se vyrábí víno Katakekaumene, které si v ničem nezadá s víny proslulými svou kvalitou. Půda je pokrytá popelem a má černou barvu, jako by hornatý a skalnatý kraj tvořily požáry. Někteří předpokládají, že tento popel vznikl v důsledku blesků a podzemních výbuchů, a nepochybují, že legendární příběh o Tyfónovi se odehrává právě v tomto kraji. Ksanthos dodává, že králem tohoto kraje byl muž jménem Arimus. Není však rozumné připustit, že by celá země shořela najednou spíše v důsledku takové události než v důsledku požáru, který vypukl z podzemí a jehož zdroj nyní vyhasl. Tři jámy se nazývají „Physas“ a jsou od sebe vzdáleny čtyřicet stadií. Nad těmito jámami se nacházejí pahorky, které vznikly výbuchem žhavých hmot ze země, jak se odhaduje logickou úvahou. Takový typ půdy je velmi vhodný pro vinařství, stejně jako Katanasoil, který je pokrytý popelem a kde se stále hojně vyrábí nejlepší vína. Někteří spisovatelé při pohledu na tato místa dospěli k závěru, že existuje dobrý důvod pro pojmenování Dionýsa tímto jménem („Phrygenes“).

Další čtení

Zdroje

  1. Strabo
  2. Strabón
  3. ^ Strabo (meaning „squinty“, as in strabismus) was a term employed by the Romans for anyone whose eyes were distorted or deformed. The father of Pompey was called „Pompeius Strabo“. A native of Sicily so clear-sighted that he could see things at great distance as if they were nearby was also called „Strabo“.
  4. Concernant la date de naissance de Strabon : W. Aly, Strabonis geographica, iv. Strabon von Amaseia. Untersuchungen uber Text, Aufbau und Quellen des Geographie antiquas 1. Reihe v, Bonn, 1957, p. 11 (propose les dates 63-62). D. Dueck, Strabo of Amasia. A Greek man of letters in Augustan, Rome, Londres et New York, 2000, p. 2 (propose une période entre 64 et 50). S. Pothecary, « The expression ‘our times’ in Strabo’ Geography », in CPh, 1997, 92, p. 235-246 (propose les dates de 65-63).
  5. Strabon, Géographie, livres X et XII.
  6. Strabon, Géographie, XII, 3, 16.
  7. Strabon, Géographie, XIII, 1, 54.
  8. Strabon, Géographie, XIV, 1, 48.
  9. 1 2 group of authors Strabo (англ.) // Encyclopædia Britannica: a dictionary of arts, sciences, literature and general information / H. Chisholm — 11 — New York, Cambridge, England: University Press, 1911. — Vol. 25. — P. 973.
  10. Афиней, Пир семи мудрецов, XIV, 75
  11. „Geographika“: so auch im Titel der heute als Standardwerk geltenden deutschen Übersetzung von Stefan Radt (erschienen 2002–2011)
Ads Blocker Image Powered by Code Help Pro

Ads Blocker Detected!!!

We have detected that you are using extensions to block ads. Please support us by disabling these ads blocker.